Posledních několik dní jsem byl s mamkou v Itálii, přesněji v Toskánsku, přesněji ve Florencii, Pise, Lucce, Sieně, San Gimignanu a určitě ještě někde. Všechna místa se vyznačují obrovským množstvím turistů a to Pája nemá rád. Nejhorším zážitkem však byla návštěva slavné florentské obrazárny Uffizi.
Obrazárny nemám rád odjakživa. Tento dojem se posílil několik let
zpátky při návštěvě vnitřních prostor zámku Versailles a vůbec při
návštěvě Paříže. Musée d'Orsay nebo Louvre taky stály za to. Jenže
poslední dvě zmiňované obsahovaly kromě děsivého množství bezpochyby
známých a drahých a starých obrazů také nějaké to moderní
umění a v případě Louvru dokonce nějaké náznaky afrického
výtvarnictví. A to se mi líbí.
Naopak v případě Uffizi z podobných témat nebyla naznačena ani jedna. Ba
naopak! Vidět dvacáté vydání Madonny s Ježíškem člověka dost znudí a
desáté pojetí portrétu muže to ještě zhoršuje. Monstrózní obrazy (víc
jak 3×2 metry) na stěnách obrazárny jsou téměř totožné s malbami na
stěnách kostelů a klášterů, což tedy situaci taktéž nezachrání.
Nejsem znalec obrazů ani jejich autorů ale jméno Leonardo da Vinci mi přeci
jen něco říká :-). Jeho obrazy v galerii byly také, mrzuté je, že
jediným rozdílem, který jsme s mamkou zaznamenali, byl odlišný vzhled
svatozáří.
Galerie nemám rád.
___
Jinak byl výlet fajn a za těch několik slunečných dní v Itálii jsem si pěkně odpočinul od všeho doma. Zároveň to byla fajnovní příprava na letní prázdniny a něco trochu jiného, než vytrvalé deště v ČR. Ujistil jsem se, že přesun autobusem je snad nejhorší způsob cestování. Ale aspoň jsem si během 12 hodin trvající cesty stihnul dočíst Saturnina.
Zatím není vložen žádný komentář. Buďte první!