Slejvák
Takovej slejvák, jako proběhl před půlhodinkou celou Plzní jsem snad
ještě nezažil.
Z ničeho nic, z čistého nebe. Řetězy kapek dopadají na zem a Pája mezi
nimi kličkuje v sandálech se slunečními brýlemi v kapse. Neuvěřitelná
síla padající vody- během 100m běhu, během tak dvaceti sekund jsem
dokázal promoknout skrz na skrz.
Čekání na tramvaj, naštěstí už ve vchodu k nějaké restauraci- tudíž
v suchu.
Čtyři metry ke dveřím tramvaje jsou na těle cítit jako nikdy dřív.
Promočená tílka okolních slečen jsou strhující. Mokrá lýtka jedné
z nich také. Vlastně vůbec celá pěkná slečna. Moc pěkná.
Na závěr cesta z tramvaje domů. Pětset metrů se nejdřív snažím běžet, po několika metrech mi dochází, že stejně promoknu. Jdu tedy. Chůze podél zdi řadových domů s nadějí, že se schovám pod okraje střech taktéž není nic platná. Jdu tedy vesele po chodníku a promokám stále víc a víc. A pak už to najednou víc nejde, voda mi stéká z hlavy a tričko začíná odkapávat. Na asfaltu sundavám sandále a pokračuju na boso. Vždycky jsem chtěl zkusit jít v dešti na boso. A je to fajn.
Komentáře
Komentáře u tohoto příspěvku jsou zakázány.