Takovej slejvák, jako proběhl před půlhodinkou celou Plzní jsem snad ještě nezažil.
Z ničeho nic, z čistého nebe. Řetězy kapek dopadají na zem a Pája mezi nimi kličkuje v sandálech se slunečními brýlemi v kapse. Neuvěřitelná síla padající vody- během 100m běhu, během tak dvaceti sekund jsem dokázal promoknout skrz na skrz.
Čekání na tramvaj, naštěstí už ve vchodu k nějaké restauraci- tudíž v suchu.
Čtyři metry ke dveřím tramvaje jsou na těle cítit jako nikdy dřív.
Promočená tílka okolních slečen jsou strhující. Mokrá lýtka jedné z nich také. Vlastně vůbec celá pěkná slečna. Moc pěkná.

Šel jsem z badmintonu. Strašná zima. Stál jsem na zastávce a čekal na třicítku. Kdo bydlí v Plzni, ví, že při čekání na bus čísla třicet vystojí důlek. A já nejenže vystál důlek, jak tam napůl i zmrznul. Na zastávce o kousek dál podobně mrzla dvě děvčata. Být já trochu sebejistější, nejspíš bych s nima zapředl hovor na téma pinkání. Měly totiž také rakety, nevím sic zda taktéž badmintonové nebo, trochu pravděpodobněji (stáli jsme u Centrumu), squashové. Důležité je, že by bylo o čem mluvit. Neudělal jsem to.
Každopádně jsem přišel na zajímavý rozdíl mezi slečnami ve věku kolem 16ti a staršími dámami od dvaceti výš. Jako by mladší zatím hledaly svůj styl a teprve kolem dvaceti ho konečně našli. Šestnáctky vidíte buď jako skoro-dámičky, růžové barbie, sk8erky, okrajově „ímou“/deadmetal. A většinou je vidět, že to s tím nemyslí zase tak vážně. Skoro-dámičky se skutečnými ozdobami ulic stanou právě kolem dvaceti a pak je to ono. A zbytku se trochu ztupí hrany. Neříkám, že je to tak vždy! U kluků to zdaleka není tak výrazné, výjimku tvoří „manažeři“ v kabátech. Ale to se mi docela líbí, jenom si to nedokážu představit na sobě.
Mimochodem, někde jsem slyšel hezkou pravdu na účet věku. Do dvaceti je to při narozeninách „konečně“, od dvaceti pak „už“ :-). Like it.

Já vám nevím. Kdekdo se poslední dobou registruje na server Facebook.com (Ahoj Kájo!) a jemu podobné- řekněme to narovinu- napodobeniny. Říká se tomu komunitní. Společně s tímto je také spojena vlna říkající, že kdo není na Facebooku, jakoby nebyl.

Potřebujeme domů koupit router. Vybral jsem TP-Link, našel ho na netu v plzeňském shopu a dneska žel koupit. V mobilu jsem si v Opeře našel adresu, zadal do GPSky (taktéž mobilní), našel jízdní řád trolejbusu a jel.
To jenom ukazuji využitelnost mobilního internetu a všech těch vychytávek okolo v praxi. Je to fajn, když to takhle pěkně spolupracuje.

Nechápu všechny ty zatvrzelé fanoušky fotbalu. Sám fandou nejsem a palce držím maximálně u televize.