Vznikající tradice mé rodiny dávat k osmnáctinám jazykový pobyt my poskytla možnost odjet na čtrnáct dní do anglického města Hastings/St. Leonards. Původně se mi tam moc nechtělo, nakonec jsem si však řekl že to je pěkná možnost poznat nové lidi, kousek světa, trochu se osamostatnit a v neposlední řadě i procvičit angličtinu. A 15. srpna jsem odletěl.

Upozornění: následující článek se týká aut. Koho auta nezajímají, ať čte raději něco jiného.

Takovej slejvák, jako proběhl před půlhodinkou celou Plzní jsem snad ještě nezažil.
Z ničeho nic, z čistého nebe. Řetězy kapek dopadají na zem a Pája mezi nimi kličkuje v sandálech se slunečními brýlemi v kapse. Neuvěřitelná síla padající vody- během 100m běhu, během tak dvaceti sekund jsem dokázal promoknout skrz na skrz.
Čekání na tramvaj, naštěstí už ve vchodu k nějaké restauraci- tudíž v suchu.
Čtyři metry ke dveřím tramvaje jsou na těle cítit jako nikdy dřív.
Promočená tílka okolních slečen jsou strhující. Mokrá lýtka jedné z nich také. Vlastně vůbec celá pěkná slečna. Moc pěkná.

V posledních dnech a týdnech se vyrojilo docela dost nových a neotřelých kousků elektroniky. A ačkoli je článek zařazen v kategorii telefonů, tak docela se jich to týkat nebude.

Posledních několik dní jsem byl s mamkou v Itálii, přesněji v Toskánsku, přesněji ve Florencii, Pise, Lucce, Sieně, San Gimignanu a určitě ještě někde. Všechna místa se vyznačují obrovským množstvím turistů a to Pája nemá rád. Nejhorším zážitkem však byla návštěva slavné florentské obrazárny Uffizi.