Takovej slejvák, jako proběhl před půlhodinkou celou Plzní jsem snad ještě nezažil.
Z ničeho nic, z čistého nebe. Řetězy kapek dopadají na zem a Pája mezi nimi kličkuje v sandálech se slunečními brýlemi v kapse. Neuvěřitelná síla padající vody- během 100m běhu, během tak dvaceti sekund jsem dokázal promoknout skrz na skrz.
Čekání na tramvaj, naštěstí už ve vchodu k nějaké restauraci- tudíž v suchu.
Čtyři metry ke dveřím tramvaje jsou na těle cítit jako nikdy dřív.
Promočená tílka okolních slečen jsou strhující. Mokrá lýtka jedné z nich také. Vlastně vůbec celá pěkná slečna. Moc pěkná.

V posledních dnech a týdnech se vyrojilo docela dost nových a neotřelých kousků elektroniky. A ačkoli je článek zařazen v kategorii telefonů, tak docela se jich to týkat nebude.

Posledních několik dní jsem byl s mamkou v Itálii, přesněji v Toskánsku, přesněji ve Florencii, Pise, Lucce, Sieně, San Gimignanu a určitě ještě někde. Všechna místa se vyznačují obrovským množstvím turistů a to Pája nemá rád. Nejhorším zážitkem však byla návštěva slavné florentské obrazárny Uffizi.

Narazil jsem na nový web středoškolského klubu našeho gymplu. http://www.gymklub.cz/ Nádherná ukázka, jak se nemají dělat webovky.

S vypuklou sopkou na Islandu (nejen) mě napadla myšlenka, jak je současný svět bez dopravy v hajzlu. Popílek způsobil absolutní ochromení evropské letecké dopravy a nejeden turista nevěděl co dělat. Lidé už neví, jak to bez současné vysoké míry civilizace vypadá. Nejsme zvyklí, že něco nefunguje nebo někam nemáme přístup.